Dne 14. 2. 1925 o 10. hodině bylo vypuštěno do startu závodu na 18 km v půlminutových odstupech 140 závodníků z původně nahlášených 232. Časy scházejících závodníků zůstaly volné, takže každý závodník startoval v čase, který měl uvedený v propozicích. Při velkém počtu závodníků se tak již první závodníci vraceli, zatímco ti zbylí ještě čekali na svůj start. Prostor startu a cíle musel být tudíž tak zřízen, aby se závodníci nekřižovali, ale zároveň i tak, aby časoměřiči pánové Štengl a Brauner měli perfektní přehled o všech odjíždějících a přijíždějících. Rtuť teploměru vystoupala k 11°C. Závody jeli společně jak závodníci startující samostatně na 18 km, tak i závodníci účastnící se sdruženého závodu, který tvořil dnešní běh a zítřejší skok. Trať dlouhá asi 18 km vedla lesnatými kopci z Janských Lázní na Zlatou vyhlídku přes Hoffmanovy boudy směrem ke Spiegelbaude zpět do Janských Lázní. Terén byl dobrý, kladl však značnými výškovými rozdíly velké požadavky na lyžaře, přesto byl průběh závodu zcela hladký. Na trati byly zřízeny dvě telefonní stanice – na Zlaté vyhlídce a na Speiglerových boudách. Časy byly stejně jako při závodu na 50 km vyvěšovány na velkou vývěsní tabuli firmy Rott, takže si obecenstvo mohlo dělat obrázek o šancích jednotlivých závodníků. O velkém zájmu obecenstva svědčí, že tato tabule byla neustále obléhána počtáři, kteří dle časů z jednotlivých kontrol soudili na konečný výsledek.

Brzy se zjišťuje, že vandalové ráno před strhli značení dráhy za Hoffmanovými boudami. Bylo velmi nepříjemné, že se na tento čin nepodařilo včas přijít a první ze závodníků, který v ta místa přijel, italský sympaťák Enrico Colli, zabloudil a ztratil zhruba 2 minuty. Později při udílení cen byla tato příhoda zmíněna a bylo všemi sportovci kladně přijato, že Italové nepodali protest a celou událost přešli s pochopením.

Enrico Colli dlouho vedl spolu s Franzem Donthem na prvním měřeném mezičase, než je o minutu předstihl Otakar Německý. Půlminutu na třetí místo ztráceli Erlebach a Bräth. Nor Blomseth držel průběžnou sedmou příčku, Vincenzo Colli byl devátý. Na počátku poslední třetiny závodu na Lobkovicově cestě, po překonaném prudkém stoupání ke Spieglerovým boudám stále vedl domácí favorit Otakar Německý. S konstantním minutovým odstupem jej následoval vítěz závodu na 50 km Franz Donth. Výborně si v této fázi závodu vedl Ital Ghedina, jež se posunul na čtvrté místo. Jeho krajané bratři Colliové drželi šestou (Vincenzo), resp. sedmou (Enrico) příčku. Nyní následovala většinou rovina, nepatrné stoupání a sjezd k cíli.

Už je však hlášeno číslo 117. Obecenstvo ztichne napětím v očekáváním příjezdu do cílové rovinky největšího domácího favorita Otakara Německého. Ti nejrychlejší počtáři tuší, že jeho běžecký čas je velmi dobrý, ale že Franz Donth mocně finišoval a výrazně ukrajoval ze své minutové ztráty na vedoucího závodníka. Južík Scheiner, jeden z hlavních organizátorů, nervózně pobíhá mezi technickou kanceláří, startem a lékařskou místností, očekávaje a stále přepočítaje čas Německého. A když je jeho číslo ohlášeno na průjezdu poslední kontrolou, vběhne Južík mezi lékaře a vzrušeným hlasem křičí: „Nechte toho, nechte toho, Německý je tady!“ V jásot propuká i početné obecenstvo. V hlasitém ryku dává do svých temp poslední zbytky sil a snaží se ještě na posledních metrech stlačit svůj běžecký čas co nejníže. Povedlo se. Otek se ujímá průběžného vedení! Vítěze závodu na 50 km, Franze Dontha, za sebou nechává o 17 vteřin! Při porovnání startovních listin je patrno, že Německý získal minutový náskok v úvodním stoupání závodu a tento náskok držel po celý průběh závodu až do jeho posledního kilometru. Právě na závěrečných 1 000 metrech dokázal Donth svou ztrátu zredukovat na konečných 16.30 vteřin! Na trati jsou však další kvalitní běžci. Josef Erlebach mocně útočí, ale řadí se na průběžné třetí místo. Ital Giuseppe Ghedina zaostává o 5 minut, jeho krajan Vincenzo Colli ztrácí necelých 7 minut. Výčet závodníků, kteří by Německého ještě mohli ohrozit, se krátí. Rozesmátý Otek Německý pomalu přijímá první gratulace a diváci mohou již s definitivou slavit. Otakar Německý je vítězem běhu na 18 km! Když dojížděl v sobotu Otík Německý k cíli, byl takový slavnostní řev, že těch 1 000 řvoucích v Janských Lázních zastínilo 10 000 na hřišti Slávie křičících: „Gól!“ Ale za toto fanouškovství se stydět nemusíme. Jeho výhra je o to cennější, že je tím nejlepším základem pro závod sdružený. Lepší pozvánku všem fanouškům pro zítřejší skokanský závod nemohl dát.

Za toto vítězství získá Otakar Německý čestnou cenu ministerstva železnic Stříbrného, zlaté švýcarské hodinky a stříbrný pohár jako čestnou cenu Českého spolku za vynikající výkon českého závodníka. S odstupem 16 s doběhl na druhém místě Franz Doth. Bronzovou medaili získal Josef Erlebach, česko-německý reprezentant, který závodil za Československý svaz a pocházel z rodiny švýcarských přistěhovalců. Rakouský průkopník lyžování Peter Radacher z Mühlbachu u Hochkönigu, jehož synovec a syn se v pozdějších desetiletích rovněž účastnili mistrovství světa a olympijských her v lyžování, obsadil velmi dobré 11. místo. Ze švýcarského týmu byl nejlepší Xaver Affentranger na 14. místě, o dvě místa za ním skončil Sepp Schmid. Nejlepším německým lyžařem byl Kurt Endler z lyžařského klubu ve Schreiberhau, který jen o týden dříve vyhrál společné německo-rakouské mistrovství v lyžování. Aladar Thern ze Spiše, úřadující lyžařský mistr Karpatského svazu, obsadil ve finále 17. místo. Známý pražský univerzál Emerich Rath doběhl ve 42 letech na 102. místě a nechal za sebou 34 běžců.

Na zítřejší závod ve skoku je vše připraveno a stále se v plachtách nosí sníh, aby průběh byl hladký, bez nehod. Teplota je asi plus 5 stupňů. Dnes dojeli v poledne ministr Šrámek, ministr Dolanský a dr. Alice Masaryková. Dle výsledků závodu na 18 km lze tipovat favority kombinovaného závodu. V úvahu přichází především Otakar Německý a Josef Adolf, pak Bräth, Neude, Radacher, Blomseth, Affentranger, Endler a Bím.